Štítek: vývoj identity

Pojem „gender” je v médiích a ve společnosti výbušné téma. Pojďme se na něj podívat z pohledu zdravotnictví 21. století. Co je to genderový nesoulad a genderová dysforie? A jak se v historii vyvíjel pohled na trans „diagnózy“?

Jak se stane, že najednou nejsem hetero? Vývoj sexuální identity je dlouhá cesta, na které se člověk vyrovnává s otázkami týkajícími se sexuální přitažlivosti, zpochybňuje svou doposud vnímanou orientaci a hledá, kdo vlastně je. Tato cesta není jednoduchá – každý jí prochází jinak, například v závislosti na pohlaví, společenském kontextu a osobních zkušenostech. V tomto článku se zaměříme na jednu z klíčových fázi procesu: „questioning“, tedy období, kdy začínáme zpochybňovat, jestli jsme heterosexuální.

Chcete lépe pochopit, jak se vyvíjí pohlaví a gender? Připravte se na delší, ale informativní text, který si můžete uložit pro pozdější potřebu.

Veřejné vyjádření sexuální orientace či genderové identity neboli coming out by se dalo přirovnat ke hledání cesty ve složitém labyrintu osobních pocitů, důvěry, společenských zvyklostí i minulých zkušeností. Otevřenost ohledně sexuální orientace nebo genderové identity na pracovišti se zároveň může pojit s diskriminací nebo zhoršenými vztahy v pracovním kolektivu (Galupo & Resnick, 2016). Proto může být rozhodnutí odhalit svou pravou identitu náročné – většinou jde spíše o kontinuální proces než o jednorázovou událost. Proces coming outu bývá v psychologickém výzkumu popisován pomocí různých modelů. Největší shoda mezi výzkumníky panuje na Griffinově kontinuálním systému (Griffin, 1992). Ten popisuje coming out v rámci spektra. Na jednom konci spektra se nachází úplné utajení a předstírání, tzv. passing (například předstírání vztahu s jiným než skutečným partnerem ve snaze působit heterosexuálně). Na druhém konci spektra je úplná otevřenost, při které dochází ke kompletnímu přijetí a vyjádření své identity.

Masová média jsou neodmyslitelnou součástí našich životů – v soudobém světě je téměř všichni konzumujeme už od raného věku. Není proto překvapivé, že hrají klíčovou roli i ve vývoji a formování naší identity, a to i té sexuální a genderové (Campbell et al., 2022; Harper et al., 2016; Katz-Wise, 2014; Parmenter et al., 2020).

Jak vypadá aktuální situace Romů, kteří zároveň patří k sexuální a genderové menšině? Queer Romové se mohou potýkat s různými obtížemi, zejména při prožívání vlastní identity. I když jsou komunity Romů a queer osob od sebe kulturně, etnicky i sociálně odlišné, mají jedno společné: vysokou pravděpodobnost sociálního vyloučení (Ara Art, 2021). Rozšíření povědomí o tomto tématu by mohlo posílit potřebu rovnoprávnosti a ocenění různorodých identit v obou skupinách.

Bude to pravděpodobně ten nejtěžší rozhovor v jeho životě, když se vám dítě svěří s tím, že je mimo rámec heterosexuality. A pro váš vzájemný vztah to může být rozhovor ten nejdůležitější. Neříkejte mu, že je to fáze. Budete většinou za blbce.

Lidé během svého života potkávají mnoho osob a navazují nejrůznější vztahy. Velkým tématem bývají zejména ty romantické, které mnoho z nás zažívá již od dětství. Pomíjivé školní lásky, držení se za ruce a okamžik prvního polibku. Setkat se můžeme také s postupným experimentováním v tom, s kým tyto intimní chvíle sdílíme. Postupně si tak uvědomujeme, ke komu nás to přitahuje a jaké jsou naše sexuální preference, které se stávají součástí naší identity. Jde ale o trvalou a neměnnou součást naší osobnosti? Co když si v průběhu života uvědomíme, že nás to více táhne k jinému pohlaví či genderu než doposud? Znamená to, že jsme doteď žili ve lži, nebo se naše sexuální orientace časem změnila? Na to se soustředí tento článek, který představuje termín sexuální fluidity označující proměnlivost sexuálních preferencí.

V poslední době se ve společnosti objevují stále nové a nové identity patřící do LGBTQ+. Mezi ty méně známé patří například asexuální, demisexuální, aromantický a další. Co si máme pod jednotlivými názvy představit? A proč se jich v poslední době vyskytuje tolik?