Q-Hub
LGBTQIA+ PSYCHOLOGIE A ZDRAVÍ
blog & zdroj informací

Černobílá bouře předsudků ustupuje: Ve školách se rodí duha

Q-Hub · 11. září, 2025

autorství: Alžběta Paulusová

Stereotypy v prostředí školy mají hluboký dopad na profesní volby, rozvoj osobnosti a celkové sebehodnocení dětí. Tento článek se zaměří na psychologické aspekty těchto nerovností, jejich vliv na identitu žáků*kyň a na to, jak zažité stereotypy formují jejich školní i osobní život. Stereotypizace studentstva nepochází pouze od učitelů, rodičů a spolužáků, ale například také z učebních materiálů. Vzhledem k dopadu těchto nerovností na psychické zdraví a osobní rozvoj studentstva je zásadní toto téma studovat a usilovat o změny, které by vedly k větší rovnosti a lepšímu vzdělávacímu systému.


Stereotypizace se u dětí začíná rozvíjet už v raném věku, přičemž zásadní vliv má prostředí, ve kterém vyrůstají. Vzhledem k tomu, že školní docházka je v Česku povinná, představuje škola klíčový prostor, který ovlivňuje myšlení a vývoj dětí. V poslední době se v českých školách stále častěji diskutuje o LGBTQ+ lidech, což dosud nebylo součástí povinného vzdělávání. Je tedy důležité zkoumat, jak školní prostředí přistupuje ke stereotypům o LGBTQ+ lidech a jaký vliv případně předsudky mohou mít na děti. 

První stereotypy

Stereotypy se u dětí začínají formovat už ve věku tří let, přičemž jsou výraznější u dětí z konzervativních rodin, kde se názory rodičů silně promítají do jejich výchovy (Foster-Hanson & Rhodes, 2022). Specifickou roli zde hraje jazyk orientovaný na děti, ve kterém rodiče často používají generické výrazy typu „holčičky nosí růžovou“. Takové formulace nejen popisují určité normy, ale zároveň je i nenápadně prosazují, čímž mohou u dětí formovat základní přesvědčení o genderu. (Gelman et al., 2004). Vznik stereotypů u dětí je zásadně ovlivněn prostředím, ve kterém vyrůstají. Stereotypy a předsudky se u dětí objevují, když společnost zdůrazňuje rozdíly mezi skupinami. K tomu dochází například při početní nerovnováze nebo při zaměřování se na určité kategorie, jako je rasa, pohlaví nebo sexuální orientace. Dalším faktorem je vytváření podmínek, které podtrhují příslušnost k těmto skupinám, jako například segregace (Bigler & Liben, 2007).

Stereotypy ve škole

Ve školním prostředí často přetrvávají stereotypy a předsudky vůči LGBTQ+ lidem, které ovlivňují nejen vnímání studenstva, ale také jejich bezpečí, duševní zdraví a přístup ke kvalitnímu vzdělání (Kosciw et al., 2022). Vztahové normy vyobrazené v učebnicích a výukových materiálech, například rodina vyobrazovaná jako muž, žena a dítě/děti, mohou ponoukat žactvo k představě, že takový model je jediný správný. To vede k heteronormativnímu pohledu na svět (pohledu, který považuje heterosexualitu za normu nadřazenou jiným sexualitám), přestože ve skutečnosti existuje mnoho různých a rovnocenných typů rodin (MŠMT, n.d.).

Tyto stereotypy a předsudky, které dodnes ve školách přetrvávají, mohou ovlivňovat chování i vnímání studentů. Například o lesbách se někdy předpokládá, že budou upřednostňovat „chlapecké“ sporty, zatímco o gayích se říká, že jsou více zaměření na emoce a vzhled než heterosexuální muži. Takové předsudky mohou vést k nepochopení a vytváření zbytečných bariér mezi studenty (Wickersham & Vajner, 2020). Podle průzkumu Gurbisz & Augustyn (2021) zažívá mnoho polských queer studentů*tek negativní komentáře nebo útoky ve školním prostředí, přičemž násilí a šikana od spolužactva vedou LGBTQ+ mládež často k depresím a pocitům izolace (Chang et al., 2021). Předsudky a tradiční stereotypy ztěžují těmto studentům možnost být sami sebou, a mnozí tak skrývají svou orientaci, aby předešli šikaně. Většina ostatních studentů bohužel na homofobní incidenty nijak nereaguje. Zlepšení situace vyžaduje kvalitnější přípravu učitelů k rozpoznání homofobie a k otevřené komunikaci o otázkách sexuality ve školách. (Gurbisz & Augustyn, 2021)

Předsudky, šikana a nerovné zacházení někdy vychází nejen od spolužáků, ale i od některých učitelů. Například kvůli nedostatku nestranné sexuální výchovy, umocněné negativními stereotypy, LGBTQ+ adolescenti nedostávají stejnou úroveň vzdělávacího obsahu jako jejich heterosexuální vrstevníci (Wickersham & Vajner, 2020). 

Dopady stereotypů na LGBTQ+ studentstvo

LGBTQ+ studenti*ky často hovoří o tom, že se kvůli stereotypům a předsudkům svých vrstevníků ve školním prostředí necítí dobře. Mnozí z nich jsou nuceni svou identitu skrývat, což ještě více prohlubuje jejich pocit izolace a nepřijetí (Zhao, 2023). Nepřívětivé školní prostředí pak může vést k vyššímu výskytu sebevražedných myšlenek, oproti vřelejšímu a podporujícímu prostředí. Podobně nepřívětivé prostředí zvyšuje i pravděpodobnost depresivních symptomů u LGBTQ+ studentstva (Ancheta et al., 2021).

Kromě toho šikana ve škole a nepřijetí ze strany rodiny výrazně ovlivňují psychické zdraví těchto studentů*tek. Pokud čelí těmto okolnostem, často ztrácejí pozitivní vztah ke své identitě, což dále přispívá k rozvoji depresivních symptomů (Chang et al., 2021). Dalším problémem je nedostatek přístupných informací o bezpečném sexu, který LGBTQ+ studentstvo často zažívá právě kvůli popsaným předsudkům. Tento nedostatek znalostí může vést k vyššímu riziku nechtěných těhotenství a sexuálního násilí v rámci kvír vztahů. Mladí LGBTQ+ lidé mají podle statistik vyšší pravděpodobnost nechtěného těhotenství nebo nákazy pohlavně přenosnými chorobami (Hall et al., 2019).

LGBTQ+ témata na českých školách

Přestože témata spojená se sexuální rozmanitostí by měla být součástí výuky, v praxi se na českých školách výuka často zaměřuje spíše na obecnou sexuální výchovu. Ta obvykle zahrnuje základní informace, jako je antikoncepce nebo prevence nemocí, a sexuální rozmanitost bývá opomíjena. Na základních školách je tento přístup ještě více zjednodušen a soustředí se hlavně na biologii lidského těla, aniž by se věnoval různorodosti v oblasti sexuality. (Mezipatra, n.d.

Článek o začlenění LGBTQ+ témat do školní výuky v Česku (Müller, 2024) vyvolal debatu mezi dvěma odborníky na vzdělávání – ministrem školství Mikulášem Bekem, a místopředsedou sněmovního výboru pro vědu, vzdělávání, kulturu, mládež a tělovýchovu, Zdeňkem Kettnerem. Odborníci se vyjadřovali k otázce, zda by se mělo toto téma stát součástí školních osnov. „LGBTQI+ komunita nemá žádné historické opodstatnění,“ myslí si Kettner. „To je naprosto nový ideologický konstrukt, který do dějepisu nepatří,“ dodal. Vyjádřil také obavy z možného rozporu mezi biologickým výkladem pohlaví a výukou o LGBTQ+. Bek však zastává opačný názor. „Já si myslím, že to do výuky patří,“ oponoval. „Tato témata mají být reflektována,“ uvedl, a zdůraznil význam historického vývoje a způsobu, jakým bylo na sexuální menšiny v historii nahlíženo.

V novějším článku o tématu promluvil i mluvčí Národního pedagogického institutu, Radek Melichar, který se podílí na tvoření školních vzdělávacích programů. Podle jeho slov v tuto chvíli oblast LGBTQ+ není v osnovách explicitně zmíněna, je tedy na samotných školách, zda o něm budou vyučovat. Chystaná revize má však nově zahrnout do programů právě i toto téma, rozhodnutí o zařazení do výuky však bude stále ponecháno jednotlivým školám (Svorník, 2024). V komentářích pod tímto článkem se strhuje debata laické veřejnosti, která jen potvrzuje existenci stereotypů ohledně LGBTQ+ lidem, a podtrhuje tím nutnost začlenění tohoto tématu do výukových materiálů.

Závěr

Stereotypy ohledně identit, genderu, a sexuální orientace se v českém školství formují již od raného věku a mají zásadní vliv na vývoj a myšlení dětí. Prostředí škol, kde jsou děti vystaveny genderovým a LGBTQ+ stereotypům, často posiluje předsudky a nerovnosti. Diskuse mezi odborníky a připravované revize vzdělávacích programů naznačují, že by se situace mohla zlepšit, avšak skutečná změna vyžaduje aktivní zapojení škol do boje proti stereotypům a zařazení témat rovnosti do výuky. Tento krok je klíčový pro vytvoření spravedlivějšího a inkluzivnějšího vzdělávacího prostředí pro všechny děti.


Zdroje

🔓 = volně dostupný zdroj

Nemáte přístup ke zdroji? Napište nám na qhub.spolek@gmail.com!