V posledních letech došlo k významnému nárůstu povědomí o různorodosti sexuálních identit (Hayfield, 2020). Avšak zkušenosti asexuálních lidí, kteří neprožívají žádnou nebo minimální sexuální přitažlivost k ostatním lidem, zůstávají převážně skryté. Tato sexuální orientace bývá ve společnosti často opomíjena a nepochopena. Má však zásadní význam pro ty, kteří ji prožívají (Dawson et al., 2016). Mylně se předpokládá, že asexuální jedinci nenavazují intimní vztahy a ani se neúčastní sexuálních aktivit (Misconceptions about asexuality, n.d.). Realita je ale složitější a v tomto článku hlouběji nahlédneme na pestré romantické životy této skupiny.

Veřejné vyjádření sexuální orientace či genderové identity neboli coming out by se dalo přirovnat ke hledání cesty ve složitém labyrintu osobních pocitů, důvěry, společenských zvyklostí i minulých zkušeností. Otevřenost ohledně sexuální orientace nebo genderové identity na pracovišti se zároveň může pojit s diskriminací nebo zhoršenými vztahy v pracovním kolektivu (Galupo & Resnick, 2016). Proto může být rozhodnutí odhalit svou pravou identitu náročné – většinou jde spíše o kontinuální proces než o jednorázovou událost. Proces coming outu bývá v psychologickém výzkumu popisován pomocí různých modelů. Největší shoda mezi výzkumníky panuje na Griffinově kontinuálním systému (Griffin, 1992). Ten popisuje coming out v rámci spektra. Na jednom konci spektra se nachází úplné utajení a předstírání, tzv. passing (například předstírání vztahu s jiným než skutečným partnerem ve snaze působit heterosexuálně). Na druhém konci spektra je úplná otevřenost, při které dochází ke kompletnímu přijetí a vyjádření své identity.

Sexuální výchovu, zejména na základní škole, jsme zažili asi všichni. Málokdo z nás se však v tomto předmětu učil také o věcech, jako jsou LGBTQ+ identity nebo neheterosexuální styk. Dneska už jsme ale oproti dřívějšku zase o kousek napřed a LGBTQ+ identita nemusí být tabu ani věc, o které se nehodí mluvit. Naopak, je to téma, kterému bychom se měli snažit porozumět. Proto se tedy nabízí otázka, jestli by i staré školní osnovy sexuální výchovy neměly být pro dobro žáků zrenovovány, a zda by se nemělo LGBTQ+ téma zahrnout do výuky. Jak by tento krok mohl pomoci žákům, kteří se cítí být součástí LGBTQ+ komunity, ale také všem ostatním? Na to se zaměříme v tomto článku.

Jak jako zakázat? No a co vlastně zakázat? A proč to zakázat? Kde bychom tak mohli najít nějaké odpovědi na tyto otázky?

Zkusme si představit kancelář pomyslného psychoterapeuta. My, jako malá muška přilepená na zdi, pozorujeme, jak za naším pomyslným psychoterapeutem někdo došel s pár otázkami. A ejhle, zrovna to jsou otázky, co pálí i nás, tak pojďme poslouchat. (Je to ale jen představa, tak prosím omluvte formulace, které by reálný psychoterapeut v praxi nejspíše nepoužil.)

V dnešní době už víme, že genderových identit je mnoho, a patří mezi ně i identita nebinární. Pojem nebinární je používán k označení lidí, kteří se genderově identifikují jinak než jako muž, nebo žena. Jde tedy o lidi, kteří nejsou muž ani žena, jsou obojím, svůj gender mění, nebo je jejich genderová identita jakákoliv jiná než muž/žena (Richards et al., 2016).  Stále však žijeme ve světě, který povětšinou pracuje s binárním dělením genderu na ženu a muže. Příkladem je třeba jazyk – nástroj, který používáme k dorozumívání se s ostatními, ale který také ovlivňuje naše uvažování a umožňuje nám vyjádřit vlastní identitu. Mnoho jazyků se potýká s tím, že nedokáže vyjádřit gender jiný, než muž či žena. Mezi ně patří i český jazyk, který typicky pro označení osob používá rod mužský a ženský. Pokud člověk nemá možnost skrze jazyk vyjádřit svoji identitu a je nucen si vybírat nějakou z existujících „škatulek“, přináší mu to v životě značnou frustraci (Ansara & Hegarty, 2014; Matsuno & Budge, 2017). Jak tedy umožnit nebinárním českým lidem pojmenovat to, kým jsou? A co na to česká společnost, která vyrůstá po staletí s binárním genderem silně ukotveným v jazyce?

Když náš spolek v dubnu pořádal v Brně seminář na téma Poznejte asexualitu a aromantismus, příjemně nás překvapil zájem a velké množství otázek, které se na něm objevilo. A protože nejlepší způsob, jak nějakou identitu poznat, je zeptat se člověka, který tuto zkušenost žije, přinášíme vám teď rozhovor s naší editorkou Zuzanou Semlerovou, která na tyto otázky ochotně odpovídala.

Skúsenosti LGBTQ+ ľudí na Slovensku sa výrazne líšia napríklad od tých v USA. Od nepriateľských zákonov a oklieštených práv, cez nenávistné útoky, všeobecne menej akceptujúce spoločenské postoje a neinformovanosť, až po genderovanie jazyka. Práve na posledný menovaný problém sa v tomto článku podrobne zameriam. Popíšem význam gramatických rodov pre genderovú identitu a zamyslím sa nad možným vývojom jazyka smerom ku genderovej neutralite.

Za transgender označujeme člověka, který zažívá nesoulad mezi pohlavím, které mu bylo při narození přiděleno, a svou genderovou identitou nebo rolí (Jones et al., 2017). Genderová identita je individuální psychologické vnímání vlastního pohlaví jako mužského, ženského, ani jednoho z nich, obojího, nebo jako někde uprostřed (Bockting & Allen, 2012). Transgender lidé, stejně jako zbytek queer populace, se častěji setkávají s transfobií, předsudky a diskriminací (Claes et al., 2015). To se pak může promítat do různých oblastí jejich života, kam spadá právě i sport. Dle Smith et al. (2012) se s transfobií a homofobií při sportu setkalo 80 % transgender respondentů. Oba tyto termíny označují nepřátelské postoje a chování, které jsou založeny na nepochopení nebo nesouhlasu s odlišnou genderovou identitou nebo sexuální orientací. Ačkoli je pravidelný pohyb nezbytný pro naše fyzické zdraví a well-being, pro transgender lidi je přístup k němu ztížen různými překážkami.

Představte si, že jste v ordinaci dětského lékaře, v kabinetu školní psycholožky nebo třeba v centru pro pomoc lidem s poruchami příjmu potravy a dostane se vám tam do ruky letáček informující o mentální anorexii. Pravděpodobně vás bude informovat, že jedním z nepříznivých důsledků mentální anorexie je ztráta menstruace. Co když to pro někoho však může být motivace a příčina, a nikoliv důsledek vzniku tohoto onemocnění? Co když někdo hladoví se záměrem, aby menstruaci ztratil? Zní vám to šíleně? Ve skutečnosti se může jednat o každodenní boj transgender osob.

Naděje prosvítá Českem, neboť zákon, který podmiňuje úřední změnu pohlaví kastrací, bude platný pouze do 30. 6. 2025. Stále je ale důležité, než se budeme zabývat specificky identitou a psychologií, ohlédnout se a pochopit, jakou cestu jsme ušli, protože do příštího roku podmínka chirurgické kastrace stále existuje. Pokud chtějí mít trans lidé v dokladech údaje odpovídající jejich genderové identitě, musí podstoupit operaci, která s sebou nese velká zdravotní rizika. Česko je jedním z posledních evropských států, který toto vyžaduje. Dlouhodobě tak porušuje mezinárodní lidskoprávní závazky, zákon ale nedává smysl ani z pohledu vědeckého poznání. Pohlaví totiž určuje více aspektů než jen vnější genitálie.