Štítek: sociální podpora

Následující text je nefalšovaným blogovým příspěvkem, který náš web dosud nenabídl. Máme radost, že Hubert Horský sepsal jedinečnou osobní výpověď o své cestě a dovolil nám ji sdílet. Věříme, že každá sdílená zkušenost může někoho podpořit, protože jako queer lidé se někdy můžeme cítit, že jsme na všechno sami. Hubertův příběh však ukazuje, že i „tichý introvert“ (jak o sobě sám Hubert píše) může poznat spousty lidí a najít svou komunitu.

Na podzim minulého roku byl do kin uveden česko-slovenský film s názvem Úsvit, který zpracovává téma intersexuality. Příběh je zasazen do baťovské meziválečné doby a inspiruje se skutečnou učebnicí soudního lékařství z třicátých let. Na první pohled se jako diváctvo můžeme zděsit strašných pojmů jako je hermafroditismus, které bychom rozhodně měli zanechat v minulých stoletích. Očima hlavní hrdinky, studentky medicíny a zvědavé manželky továrníka, ale namísto zděšení nacházíme empatii k prožívání mladého intersex člověka. Nezůstávejme jen u filmového příběhu, ale nechme se vtáhnout zajímavým tématem a vzdělejme se více o tom, jak to vypadá v dnešní době.

Když náš spolek v dubnu pořádal v Brně seminář na téma Poznejte asexualitu a aromantismus, příjemně nás překvapil zájem a velké množství otázek, které se na něm objevilo. A protože nejlepší způsob, jak nějakou identitu poznat, je zeptat se člověka, který tuto zkušenost žije, přinášíme vám teď rozhovor s naší editorkou Zuzanou Semlerovou, která na tyto otázky ochotně odpovídala.

Skúsenosti LGBTQ+ ľudí na Slovensku sa výrazne líšia napríklad od tých v USA. Od nepriateľských zákonov a oklieštených práv, cez nenávistné útoky, všeobecne menej akceptujúce spoločenské postoje a neinformovanosť, až po genderovanie jazyka. Práve na posledný menovaný problém sa v tomto článku podrobne zameriam. Popíšem význam gramatických rodov pre genderovú identitu a zamyslím sa nad možným vývojom jazyka smerom ku genderovej neutralite.

Za transgender označujeme člověka, který zažívá nesoulad mezi pohlavím, které mu bylo při narození přiděleno, a svou genderovou identitou nebo rolí (Jones et al., 2017). Genderová identita je individuální psychologické vnímání vlastního pohlaví jako mužského, ženského, ani jednoho z nich, obojího, nebo jako někde uprostřed (Bockting & Allen, 2012). Transgender lidé, stejně jako zbytek queer populace, se častěji setkávají s transfobií, předsudky a diskriminací (Claes et al., 2015). To se pak může promítat do různých oblastí jejich života, kam spadá právě i sport. Dle Smith et al. (2012) se s transfobií a homofobií při sportu setkalo 80 % transgender respondentů. Oba tyto termíny označují nepřátelské postoje a chování, které jsou založeny na nepochopení nebo nesouhlasu s odlišnou genderovou identitou nebo sexuální orientací. Ačkoli je pravidelný pohyb nezbytný pro naše fyzické zdraví a well-being, pro transgender lidi je přístup k němu ztížen různými překážkami.

Masová média jsou neodmyslitelnou součástí našich životů – v soudobém světě je téměř všichni konzumujeme už od raného věku. Není proto překvapivé, že hrají klíčovou roli i ve vývoji a formování naší identity, a to i té sexuální a genderové (Campbell et al., 2022; Harper et al., 2016; Katz-Wise, 2014; Parmenter et al., 2020).

LGBTQ+ osoby, tedy osoby různých menšinově zastoupených sexuálních orientací a identit, často v životě zažívají problémy spojené se sexuální orientací, které nemusí být lidem s heterosexuální orientací známé. Proto je pro tyto osoby důležité, aby byl psychoterapeut připraven na práci i s touto problematikou. V některých případech totiž dochází ze strany psychoterapeuta k nepochopení klienta, což může vést k tomu, že to daný klient „vzdá“ a přestane odbornou pomoc vyhledávat (Shelton & Delgato-Romero, 2011). Je tedy důležité zamyslet se nad současným stavem psychoterapeutické péče pro LGBTQ+ osoby a zaměřit se na respekt a ohleduplnost ze strany jak psychoterapeutické obce, tak i společnosti jako celku.

Co člověku přináší církev?

Katolická církev je největší křesťanskou církví na světě, hlásí se k ní přibližně 1,3 miliard lidí, a zaujímá tak důležité postavení v mnoha lidských životech (Pelikan et al., 2023). Náboženství jako takové je zdrojem víry a duchovna. Pomáhá tak lidem vypořádávat se se stresem z každodenních situací v jejich životě. Církev tak do jisté míry poskytuje člověku pocit bezpečí, komfortu, smyslu, jistoty či kontroly nad životem. Pokud je náboženská víra v rozporu s jinými aspekty lidského života, může vytvářet problémy, které jsou pro člověka příčinou úzkostí, tísní a konfliktů se svým okolím či se sebou samým (Pargament et al., 2000). Takovýto rozpor se sebou samým můžeme označit za konflikt identit.

O LGBTQ+ lidech se často mluví jako o stigmatizované skupině, která se potýká s relativně velkým množstvím psychických problémů. Různé negativní aspekty queer zdraví (tedy zdraví sexuálních a genderových menšin), jako je například menšinový stres, jsou dobře teoreticky zpracovány (Meyer a kol., 2011). Mnohem méně se však věda věnuje pozitivním aspektům queer zdraví, např. životní spokojenosti, obecně zažívané pohodě (well-beingu) nebo poněkud poeticky znějícímu vzkvétání (flourishing).