Štítek: veřejný život

Stereotypy ohledně identit, genderu, a sexuální orientace se v českém školství formují již od raného věku a mají zásadní vliv na vývoj a myšlení dětí. Prostředí škol, kde jsou děti vystaveny genderovým a LGBTQ+ stereotypům, často posiluje předsudky a nerovnosti. Diskuse mezi odborníky a připravované revize vzdělávacích programů naznačují, že by se situace mohla zlepšit, avšak skutečná změna vyžaduje aktivní zapojení škol do boje proti stereotypům a zařazení témat rovnosti do výuky.

Hrají LGBTQ lidé počítačové hry více ostatní? Mají vyšší riziko závislosti? Zahraniční výzkum naznačuje, že ano, v Česká máme ale málo dat. Souhrn problematiky rizikového hraní u queer lidí čtěte na blogu Q-Hub!

aké postoje ke queer studentstvu čeští učitelé*učitelky zastávají? Jaká je v tomto směru situace na českých školách, jaký dopad na výuku a vzdělání LGBTQIA+ studentstva může mít přístup učitelů a jaké kroky by mohly českému školství pomoct?

České zdravotnictví může působit jako dostupné všem. Za preventivní prohlídku u lékaře ani za celou řadu dalších vyšetření nic neplatíte díky zdravotnímu pojištění a otevírací doba je přece také pro všechny stejná. Tak jak by mohla být zdravotnická péče v ČR pro někoho méně dostupná? Pro řadu lidí ze sexuálních a genderových menšin je ale realita jiná.

Autorství: Zuzana Dobrá Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm (1 Janova 4,7-21) Náboženství (jako institucionální víra a rituály) a spiritualita (jako intimnější […]

Seznamovací aplikace jsou v dnešní době oblíbeným prostředkem, jak někoho poznat. Platí to i pro sexuální menšiny jako jsou queer ženy, které jsou buď neheterosexuální (např. lesby, bisexuální ženy) nebo necisgender (trans* ženy). Stejně jako zbytek populace mají k dispozici spoustu aplikací, které mohou pro seznámení použít, od Tinderu a Badoo po aplikace určené jen pro ženy hledající ženy jako jsou Zoe nebo HER. Tinder je však zdaleka nejpopulárnější aplikací s největším počtem uživatelů (Statista, 2025), proto se mnoho studií uvedených v následujícícm článku věnuje právě jemu.

Následující text je nefalšovaným blogovým příspěvkem, který náš web dosud nenabídl. Máme radost, že Hubert Horský sepsal jedinečnou osobní výpověď o své cestě a dovolil nám ji sdílet. Věříme, že každá sdílená zkušenost může někoho podpořit, protože jako queer lidé se někdy můžeme cítit, že jsme na všechno sami. Hubertův příběh však ukazuje, že i „tichý introvert“ (jak o sobě sám Hubert píše) může poznat spousty lidí a najít svou komunitu.

Na podzim minulého roku byl do kin uveden česko-slovenský film s názvem Úsvit, který zpracovává téma intersexuality. Příběh je zasazen do baťovské meziválečné doby a inspiruje se skutečnou učebnicí soudního lékařství z třicátých let. Na první pohled se jako diváctvo můžeme zděsit strašných pojmů jako je hermafroditismus, které bychom rozhodně měli zanechat v minulých stoletích. Očima hlavní hrdinky, studentky medicíny a zvědavé manželky továrníka, ale namísto zděšení nacházíme empatii k prožívání mladého intersex člověka. Nezůstávejme jen u filmového příběhu, ale nechme se vtáhnout zajímavým tématem a vzdělejme se více o tom, jak to vypadá v dnešní době.

Veřejné vyjádření sexuální orientace či genderové identity neboli coming out by se dalo přirovnat ke hledání cesty ve složitém labyrintu osobních pocitů, důvěry, společenských zvyklostí i minulých zkušeností. Otevřenost ohledně sexuální orientace nebo genderové identity na pracovišti se zároveň může pojit s diskriminací nebo zhoršenými vztahy v pracovním kolektivu (Galupo & Resnick, 2016). Proto může být rozhodnutí odhalit svou pravou identitu náročné – většinou jde spíše o kontinuální proces než o jednorázovou událost. Proces coming outu bývá v psychologickém výzkumu popisován pomocí různých modelů. Největší shoda mezi výzkumníky panuje na Griffinově kontinuálním systému (Griffin, 1992). Ten popisuje coming out v rámci spektra. Na jednom konci spektra se nachází úplné utajení a předstírání, tzv. passing (například předstírání vztahu s jiným než skutečným partnerem ve snaze působit heterosexuálně). Na druhém konci spektra je úplná otevřenost, při které dochází ke kompletnímu přijetí a vyjádření své identity.

Sexuální výchovu, zejména na základní škole, jsme zažili asi všichni. Málokdo z nás se však v tomto předmětu učil také o věcech, jako jsou LGBTQ+ identity nebo neheterosexuální styk. Dneska už jsme ale oproti dřívějšku zase o kousek napřed a LGBTQ+ identita nemusí být tabu ani věc, o které se nehodí mluvit. Naopak, je to téma, kterému bychom se měli snažit porozumět. Proto se tedy nabízí otázka, jestli by i staré školní osnovy sexuální výchovy neměly být pro dobro žáků zrenovovány, a zda by se nemělo LGBTQ+ téma zahrnout do výuky. Jak by tento krok mohl pomoci žákům, kteří se cítí být součástí LGBTQ+ komunity, ale také všem ostatním? Na to se zaměříme v tomto článku.