Štítek: veřejný život

Autorství: Klára Dohányosová Seznamovací aplikace jsou v dnešní době oblíbeným prostředkem, jak někoho poznat. Platí to i pro sexuální menšiny jako jsou queer ženy, které jsou buď neheterosexuální (např. lesby, […]

Následující text je nefalšovaným blogovým příspěvkem, který náš web dosud nenabídl. Máme radost, že Hubert Horský sepsal jedinečnou osobní výpověď o své cestě a dovolil nám ji sdílet. Věříme, že každá sdílená zkušenost může někoho podpořit, protože jako queer lidé se někdy můžeme cítit, že jsme na všechno sami. Hubertův příběh však ukazuje, že i „tichý introvert“ (jak o sobě sám Hubert píše) může poznat spousty lidí a najít svou komunitu.

Na podzim minulého roku byl do kin uveden česko-slovenský film s názvem Úsvit, který zpracovává téma intersexuality. Příběh je zasazen do baťovské meziválečné doby a inspiruje se skutečnou učebnicí soudního lékařství z třicátých let. Na první pohled se jako diváctvo můžeme zděsit strašných pojmů jako je hermafroditismus, které bychom rozhodně měli zanechat v minulých stoletích. Očima hlavní hrdinky, studentky medicíny a zvědavé manželky továrníka, ale namísto zděšení nacházíme empatii k prožívání mladého intersex člověka. Nezůstávejme jen u filmového příběhu, ale nechme se vtáhnout zajímavým tématem a vzdělejme se více o tom, jak to vypadá v dnešní době.

Veřejné vyjádření sexuální orientace či genderové identity neboli coming out by se dalo přirovnat ke hledání cesty ve složitém labyrintu osobních pocitů, důvěry, společenských zvyklostí i minulých zkušeností. Otevřenost ohledně sexuální orientace nebo genderové identity na pracovišti se zároveň může pojit s diskriminací nebo zhoršenými vztahy v pracovním kolektivu (Galupo & Resnick, 2016). Proto může být rozhodnutí odhalit svou pravou identitu náročné – většinou jde spíše o kontinuální proces než o jednorázovou událost. Proces coming outu bývá v psychologickém výzkumu popisován pomocí různých modelů. Největší shoda mezi výzkumníky panuje na Griffinově kontinuálním systému (Griffin, 1992). Ten popisuje coming out v rámci spektra. Na jednom konci spektra se nachází úplné utajení a předstírání, tzv. passing (například předstírání vztahu s jiným než skutečným partnerem ve snaze působit heterosexuálně). Na druhém konci spektra je úplná otevřenost, při které dochází ke kompletnímu přijetí a vyjádření své identity.

Sexuální výchovu, zejména na základní škole, jsme zažili asi všichni. Málokdo z nás se však v tomto předmětu učil také o věcech, jako jsou LGBTQ+ identity nebo neheterosexuální styk. Dneska už jsme ale oproti dřívějšku zase o kousek napřed a LGBTQ+ identita nemusí být tabu ani věc, o které se nehodí mluvit. Naopak, je to téma, kterému bychom se měli snažit porozumět. Proto se tedy nabízí otázka, jestli by i staré školní osnovy sexuální výchovy neměly být pro dobro žáků zrenovovány, a zda by se nemělo LGBTQ+ téma zahrnout do výuky. Jak by tento krok mohl pomoci žákům, kteří se cítí být součástí LGBTQ+ komunity, ale také všem ostatním? Na to se zaměříme v tomto článku.

V dnešní době už víme, že genderových identit je mnoho, a patří mezi ně i identita nebinární. Pojem nebinární je používán k označení lidí, kteří se genderově identifikují jinak než jako muž, nebo žena. Jde tedy o lidi, kteří nejsou muž ani žena, jsou obojím, svůj gender mění, nebo je jejich genderová identita jakákoliv jiná než muž/žena (Richards et al., 2016).  Stále však žijeme ve světě, který povětšinou pracuje s binárním dělením genderu na ženu a muže. Příkladem je třeba jazyk – nástroj, který používáme k dorozumívání se s ostatními, ale který také ovlivňuje naše uvažování a umožňuje nám vyjádřit vlastní identitu. Mnoho jazyků se potýká s tím, že nedokáže vyjádřit gender jiný, než muž či žena. Mezi ně patří i český jazyk, který typicky pro označení osob používá rod mužský a ženský. Pokud člověk nemá možnost skrze jazyk vyjádřit svoji identitu a je nucen si vybírat nějakou z existujících „škatulek“, přináší mu to v životě značnou frustraci (Ansara & Hegarty, 2014; Matsuno & Budge, 2017). Jak tedy umožnit nebinárním českým lidem pojmenovat to, kým jsou? A co na to česká společnost, která vyrůstá po staletí s binárním genderem silně ukotveným v jazyce?

Když náš spolek v dubnu pořádal v Brně seminář na téma Poznejte asexualitu a aromantismus, příjemně nás překvapil zájem a velké množství otázek, které se na něm objevilo. A protože nejlepší způsob, jak nějakou identitu poznat, je zeptat se člověka, který tuto zkušenost žije, přinášíme vám teď rozhovor s naší editorkou Zuzanou Semlerovou, která na tyto otázky ochotně odpovídala.

Skúsenosti LGBTQ+ ľudí na Slovensku sa výrazne líšia napríklad od tých v USA. Od nepriateľských zákonov a oklieštených práv, cez nenávistné útoky, všeobecne menej akceptujúce spoločenské postoje a neinformovanosť, až po genderovanie jazyka. Práve na posledný menovaný problém sa v tomto článku podrobne zameriam. Popíšem význam gramatických rodov pre genderovú identitu a zamyslím sa nad možným vývojom jazyka smerom ku genderovej neutralite.

Masová média jsou neodmyslitelnou součástí našich životů – v soudobém světě je téměř všichni konzumujeme už od raného věku. Není proto překvapivé, že hrají klíčovou roli i ve vývoji a formování naší identity, a to i té sexuální a genderové (Campbell et al., 2022; Harper et al., 2016; Katz-Wise, 2014; Parmenter et al., 2020).

Téma sexuality proniká do každého kouta naší společnosti. Odráží se v reklamách, filmech, médiích a běžných rozhovorech, takže se mu jen těžko vyhneme. Společnost se postupně vzdaluje tradičnímu pojetí sexuality, kdy byla vnímána převážně jako prostředek k reprodukci. Směřuje k otevřenějšímu přístupu k sexu, který zdůrazňuje osvobození od stigmatu, poukazuje na různorodost sexu a podporuje informovanost. Pojetí sexuality se rozšiřuje o dříve opomíjené koncepty, nicméně k dokonalosti má ještě daleko. Společnost stále předpokládá, že všichni lidé mají sexuální touhy (sex je univerzální). Toto však neodpovídá zkušenostem asexuálních lidí. Nedostatek jejich viditelnosti a povědomí způsobuje spleť specifických problémů a výzev, které jsou přehlíženy a nedostatečně chápány.