Štítek: wellbeing

Za transgender označujeme člověka, který zažívá nesoulad mezi pohlavím, které mu bylo při narození přiděleno, a svou genderovou identitou nebo rolí (Jones et al., 2017). Genderová identita je individuální psychologické vnímání vlastního pohlaví jako mužského, ženského, ani jednoho z nich, obojího, nebo jako někde uprostřed (Bockting & Allen, 2012). Transgender lidé, stejně jako zbytek queer populace, se častěji setkávají s transfobií, předsudky a diskriminací (Claes et al., 2015). To se pak může promítat do různých oblastí jejich života, kam spadá právě i sport. Dle Smith et al. (2012) se s transfobií a homofobií při sportu setkalo 80 % transgender respondentů. Oba tyto termíny označují nepřátelské postoje a chování, které jsou založeny na nepochopení nebo nesouhlasu s odlišnou genderovou identitou nebo sexuální orientací. Ačkoli je pravidelný pohyb nezbytný pro naše fyzické zdraví a well-being, pro transgender lidi je přístup k němu ztížen různými překážkami.

Jak vypadá aktuální situace Romů, kteří zároveň patří k sexuální a genderové menšině? Queer Romové se mohou potýkat s různými obtížemi, zejména při prožívání vlastní identity. I když jsou komunity Romů a queer osob od sebe kulturně, etnicky i sociálně odlišné, mají jedno společné: vysokou pravděpodobnost sociálního vyloučení (Ara Art, 2021). Rozšíření povědomí o tomto tématu by mohlo posílit potřebu rovnoprávnosti a ocenění různorodých identit v obou skupinách.

Téma sexuality proniká do každého kouta naší společnosti. Odráží se v reklamách, filmech, médiích a běžných rozhovorech, takže se mu jen těžko vyhneme. Společnost se postupně vzdaluje tradičnímu pojetí sexuality, kdy byla vnímána převážně jako prostředek k reprodukci. Směřuje k otevřenějšímu přístupu k sexu, který zdůrazňuje osvobození od stigmatu, poukazuje na různorodost sexu a podporuje informovanost. Pojetí sexuality se rozšiřuje o dříve opomíjené koncepty, nicméně k dokonalosti má ještě daleko. Společnost stále předpokládá, že všichni lidé mají sexuální touhy (sex je univerzální). Toto však neodpovídá zkušenostem asexuálních lidí. Nedostatek jejich viditelnosti a povědomí způsobuje spleť specifických problémů a výzev, které jsou přehlíženy a nedostatečně chápány.

Pokřikování, hvízdání, zesměšňování, urážky, nevyžádané komentování vzhledu – to je jen malý výčet situací, které každá žena ve svém životě někdy zažila. Společnost, ve které ženy vyrůstají, jim celkem srozumitelně diktuje, jak mají vypadat a projevovat se. Sociální sítě, ale i další média neustále připomínají, že existuje jakýsi (ne)dosažitelný ideál, se kterým se mají srovnávat. V důsledku toho jsou ženy nespokojené se svými těly, a tráví více času upravováním svého vzhledu (Poorani, 2012). Ženské tělo se stává objektem pro mužské oko. Ale… jak to mají ženy, jejichž sexuální orientace není heterosexuální? Mohou být queer ženy odolnější vůči tlaku společnosti a jejím normám? V posledních letech se zejména na sociálních sítích objevují myšlenky odmítnutí společenských ideálů a důraz na to, aby ženy milovaly svá těla taková, jaká jsou. Mají queer ženy unikátní zkušenosti s pozitivním vnímáním svého těla, nebo není možné se oprostit od očekávání společnosti?

LGBTQ+ osoby, tedy osoby různých menšinově zastoupených sexuálních orientací a identit, často v životě zažívají problémy spojené se sexuální orientací, které nemusí být lidem s heterosexuální orientací známé. Proto je pro tyto osoby důležité, aby byl psychoterapeut připraven na práci i s touto problematikou. V některých případech totiž dochází ze strany psychoterapeuta k nepochopení klienta, což může vést k tomu, že to daný klient „vzdá“ a přestane odbornou pomoc vyhledávat (Shelton & Delgato-Romero, 2011). Je tedy důležité zamyslet se nad současným stavem psychoterapeutické péče pro LGBTQ+ osoby a zaměřit se na respekt a ohleduplnost ze strany jak psychoterapeutické obce, tak i společnosti jako celku.

O LGBTQ+ lidech se často mluví jako o stigmatizované skupině, která se potýká s relativně velkým množstvím psychických problémů. Různé negativní aspekty queer zdraví (tedy zdraví sexuálních a genderových menšin), jako je například menšinový stres, jsou dobře teoreticky zpracovány (Meyer a kol., 2011). Mnohem méně se však věda věnuje pozitivním aspektům queer zdraví, např. životní spokojenosti, obecně zažívané pohodě (well-beingu) nebo poněkud poeticky znějícímu vzkvétání (flourishing).