Štítek: wellbeing

Pokřikování, hvízdání, zesměšňování, urážky, nevyžádané komentování vzhledu – to je jen malý výčet situací, které každá žena ve svém životě někdy zažila. Společnost, ve které ženy vyrůstají, jim celkem srozumitelně diktuje, jak mají vypadat a projevovat se. Sociální sítě, ale i další média neustále připomínají, že existuje jakýsi (ne)dosažitelný ideál, se kterým se mají srovnávat. V důsledku toho jsou ženy nespokojené se svými těly, a tráví více času upravováním svého vzhledu (Poorani, 2012). Ženské tělo se stává objektem pro mužské oko. Ale… jak to mají ženy, jejichž sexuální orientace není heterosexuální? Mohou být queer ženy odolnější vůči tlaku společnosti a jejím normám? V posledních letech se zejména na sociálních sítích objevují myšlenky odmítnutí společenských ideálů a důraz na to, aby ženy milovaly svá těla taková, jaká jsou. Mají queer ženy unikátní zkušenosti s pozitivním vnímáním svého těla, nebo není možné se oprostit od očekávání společnosti?

LGBTQ+ osoby, tedy osoby různých menšinově zastoupených sexuálních orientací a identit, často v životě zažívají problémy spojené se sexuální orientací, které nemusí být lidem s heterosexuální orientací známé. Proto je pro tyto osoby důležité, aby byl psychoterapeut připraven na práci i s touto problematikou. V některých případech totiž dochází ze strany psychoterapeuta k nepochopení klienta, což může vést k tomu, že to daný klient „vzdá“ a přestane odbornou pomoc vyhledávat (Shelton & Delgato-Romero, 2011). Je tedy důležité zamyslet se nad současným stavem psychoterapeutické péče pro LGBTQ+ osoby a zaměřit se na respekt a ohleduplnost ze strany jak psychoterapeutické obce, tak i společnosti jako celku.

O LGBTQ+ lidech se často mluví jako o stigmatizované skupině, která se potýká s relativně velkým množstvím psychických problémů. Různé negativní aspekty queer zdraví (tedy zdraví sexuálních a genderových menšin), jako je například menšinový stres, jsou dobře teoreticky zpracovány (Meyer a kol., 2011). Mnohem méně se však věda věnuje pozitivním aspektům queer zdraví, např. životní spokojenosti, obecně zažívané pohodě (well-beingu) nebo poněkud poeticky znějícímu vzkvétání (flourishing).